(Martin HŮRKA, 100 let od zavedení elektřiny do Mochova, Mochovský zpravodaj, 2023, roč. 17, č. 1, s. 50-52)

Podněty k elektrifikaci našeho kraje se objevovaly už před první světovou válkou. Dvě primární tratě z kolínské elektrárny naším směrem (přes Pečky a přes Kouřim) byly již tehdy budovány. Varianta vedení vzduchem se ukazovala finančně výhodnější oproti položení kabelů do země. V úvahu přicházely tři typy sloupů – sloupy dřevěné (odhadovaná životnost 15-20 let), železné (25-30 let) a betonové (odhad životnosti přes 50 let).  Propuknutí války další plány na prodloužení linky až do Mochova odsunulo na později.

Koncem roku 1920 se i Mochov připojil k znovuoživenému úsilí zdejší ch obcí o získání přístupu k elektrické energii. Předsedou společného podniku, který měl proud zajistit, byl zvolen Ing. Černý ze Sedlčánek, jednatelem pak mochovský rolník František Kvapil.

V průběhu roku 1921 probíhaly čilé debaty, neboť ne všechny obce se chtěly elektrifikace zúčastnit v první fázi, ve které šlo především o zřízení primární sítě (snad trochu z vychytralosti by se rády přidaly až později – zavedením sekundární odbočky do svých obcí). Diskutovala se též výhodnost a ekonomičnost všech tří tehdy dostupných zdrojů energie (pára, benzín, elektřina) pro pohon strojů v zemědělství a v živnostenských provozech.

Obce se shodly na následujícím plánu: Elektřina měla být brána od Elektrárenského Svazu středolabských okresů v Kolíně. Východiskem pro budování dvou nových primárních linií se měly stát obce Kšely a Lstiboř, kam již elektřina zavedena byla. První linie měla vést na Úvaly, druhá na Mochov, kde měla končit (později se měly obě linie propojit a uzavřít do kruhu, aby se předešlo výpadkům a posílila se stabilita sítě). Většina severněji položených obcí se naopak chystala na elektrifikaci primární linkou z dražické sítě. Náklady na vybudování primární sítě nakonec po velkých dohadech spadly na (náš tehdejší) českobrodský okres. Obce si naproti tomu ve vlastní režii zřizovaly své trafostanice. Rozvody po obci si také měla zajistit obec (případně družstvo pod jejím vedením). Při připojení jednotlivých spotřebitelů se v Mochově měl platit nejen připojovací poplatek (100 korun), ale také poplatek za každou žárovku (1 žárovka = 50 korun), za výkon elektromotorů (1 koňská síla = 100 korun) a dokonce i poplatek vypočtený z rozlohy polností dotyčného (1 korec = 20 haléřů).

Od plánů k realizaci uběhlo ještě několik měsíců. První primární síť byla budována v trase Kšely – Přistoupim – Český Brod – Úvaly, druhá primární síť pak ve směru Lstiboř – Klučov – Poříčany – Kounice – Mochov. Již během stavby primární linky bylo přikročeno k budování mochovské sekundární sítě rozvádějící elektřinu po obci do jednotlivých domů (provedla firma J. F. Soukup s Prahy-Smíchova, která práci dokončila v květnu 1923). Síť měl spravovat nově vzniklý „Elektrický podnik obce Mochova“. Cena proudu byla zprvu stanovena pro světlo 3 Kč, pro motory 2,50 Kč za 1 kWh! (přičemž lidé si tehdy běžně vydělávali jen několik stovek korun měsíčně, na druhou stranu spotřeba proudu byla v domácnostech oproti dnešku nesrovnatelně menší). Nyní tedy již nic nebránilo tomu, aby se Mochov 2. června 1923 poprvé rozzářil elektrickým světlem.

Elektřina i v širším regionu znamenala velkou novinku, proto učitelé velmi důrazně a opakovaně žákům vysvětlovali, že vedení opravdu nemají poškozovat a ničit a že opravdu musí dbát nejvyšší opatrnosti. Hrozilo se přísnými tresty. Po školách se rozvěšovala obdobná „desatera“:

1. Nelez na sloupy a stojany elektrického vedení ani na stromy, rostoucí podél něho!
2. Na drátech, které připevňují sloupy elektrických vedení k zemi, se nehoupej a nelomcuj jimi!
3. Nelez na transformátorové budky, nevcházej nikdy dovnitř, jsou-li náhodou otevřeny, a nic do nich nestrkej!
4. Neházej nikdy ničím po porculánových isolátorech ani po elektrických vedeních!
5. Nepouštěj draků ani podobných věcí a nekopej míče blízko elektrického vedení!
6. Nedotýkej se přetrženého drátu elektrického vedení, ani když leží na zemi!
7. Nedotýkej se člověka raněného elektřinou, dokud není vyproštěn z dotyku s elektrickým vedením, nýbrž zavolej zkušené dospělé lidi!
8. Nesahej na pojistky, vypínače a zásuvky a vůbec na nic, co je spojeno s elektrickým vedením, abys nepřišel k úrazu a nepoškodil vedení!
9. Jakékoli poškození elektrických vedení oznam rychle dozorci; sám nic neopravuj!
10. Svévolí a ničením elektrických zařízení bys dělal mnoha lidem škodu a sám by ses vydával v nebezpečí smrti.

Obyvatelé si zakrátko mohli i přímo v Mochově pořídit vše potřebné, co se týkalo elektřiny (od žárovek, přes radiopřístroje, až po různé motory upotřebitelné v hospodářství a domácnosti), a to u Františka Starého, který rovněž prováděl vlastní instalace elektrického osvětlení či rozvodů „síly motorické“ (tedy zásuvek).

Prameny a literatura:

• PÁTEK F., K elektrisaci našeho okresu, Pod Lipany 2/10, 1923, s. 159n.
• různé články v českobrodských novinách Naše Hlasy, ročníky 1913 (č. 14), 1921 (č. 1, č. 18, č. 47 a č. 48), 1922 (č. 6 a č. 39), 1923 (č. 10) a 1927 (č. 36).
• Městské muzeum v Čelákovicích, kopie rukopisu Bedřicha Fereše Kronika městyse Mochova, díl I. (1952), s. 392-393.