(Martin HŮRKA, Brandýský slon, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, říjen 2021, s. 12)
Sgrafitová omítka je jedním z typických prvků renezanční architektury. Tohoto způsobu výzdoby bylo docíleno nanesením (s časovým odstupem) dvou různobarevných omítkových vrstev. Na zaschlou spodní, většinou tmavou omítku se nanesla kontrastní (často bílá) vrstva, jejíž některé části však byly ještě za vlhka vyškrábány. Tímto postupem vznikla buď ornamentální, nebo figurální výzdoba. Většina českých renezančních sgrafit vznikla v období od poloviny 16. století do doby vypuknutí třicetileté války.
Nejvíce renezančních sgrafit nalezneme celkem pochopitelně v areálu místního zámeckého sídla. Nejde jen o obvyklá ornamentální „psaníčka“, ale i o výjevy loveckých scén (lovec se zaječím úlovkem, lov divokých kachen, napadení lovce jelenem apod.) nebo náboženské motivy. Lidé nejvíce hledají vyobrazení, na kterém se dle domněnek nachází sám císař Rudolf II. Co naopak hledat vzhledem k velikosti výjevu ani nemusejí, je zpodobnění slona. Jedná se o slona válečného. Slon krvácí na čele a patrně i z oka. Na bocích slon nese v jakýchsi truhlách po třech vojácích (zcela nejblíže dva lučištníky). Slona řídí poháněč s černošskými rysy. Vojáci na sobě mají oděv připomínající antickou zbroj. Autor výjevu patrně čerpal z dobových tištěných rytin, viz např. bitva u Zamy od Cornelia Corta (po 1567). O slonech však poučené dobové obecenstvo již vědělo (např. o Masopustu 1570 budil v Praze během návštěvy Maxmiliána II. pozornost slon jménem Emanuel, o něco dříve v letech 1552-1553 ve Vídni chovali slona Sulejmana).
Zámecká sgrafita nebyla zhotovena najednou, nýbrž postupně přibývala. Pocházejí z období 2. poloviny 16. století (většinou z jeho závěru).
Foto: Slon na fasádě na nádvoří brandýského zámku.
Aktuálně
