(Martin HŮRKA, Brusírna drahých kamenů pod zámkem, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, duben 2021, s. 14)

O Rudolfínské brusírně drahých kamenů, která stávala pod brandýským zámkem, toho prozatím moc nevíme. Jako většina objektů v našem seriálu i ona zanikla v průběhu třicetileté války (1618-1648). O její existenci se dozvídáme z urbáře brandýského panství, sepsaném až roku 1651, v době, kdy se panství i celý kraj zvolna začal opět probouzet k životu.

V urbáři na listu 13 a 14 čteme: „Při témž mlejně udělána byla šlejferna s velkým nákladem, kteréžto se mimo domácí potřebu užívati mohlo.“ Tato „šlejferna“ (schleifen = něm. brousit) vynášela ročně okolo 2 kop grošů. „Spíše více než míň“. V době sepsání urbáře byla sice již řadu let zničena, avšak lidé ještě mohli spatřit místo, kde stávala, o čemž svědčí poznámka: „Nyní jest toliko místo.“

Nejdůležitější informace získáváme ze závěrečného odstavce: „Kterážto šlejferna byla obrácena k pulerování kamení drahého, kteréž se Jeho Milosti Císařské z hor trutnovských vozívalo, však časem svým zase vyzdvižena a užívána býti může.“

České šperkařství a kamenářství dosahovalo za Rudolfa II. světové úrovně. Brandýská brusírna nebyla jediná v majetku Rudolfa II. respektive královské komory. Další významnou brusírnu nechal Rudolf zřídit např. při Císařském mlýně u pražské Stromovky.

Foto: Ukázka jedné z brusíren drahých kamenů provozovaných rodinou Miseroni, autor: K. Škréta, 1653-1655 (Národní galerie Praha).