(Martin HŮRKA, Clo na toušeňských mostech, Florián, 2020, č. 11-12, s. 11)

Vypravme se do poloviny 16. století. Na českém trůně sedí Ferdinand I. Habsburský, který byl po smrti Ludvíka Jagellonského († 1526 v bitvě u Moháče) zvolen českým králem. Ferdinand se snažil posílit zprvu slabou panovnickou pozici. Výtečnou příležitost dostal roku 1547, kdy po nepo­vedeném povstání české šlechty a měst získal volnou ruku ke konfiskacím. Do panovnického majetku spravovaného Českou královskou komorou tehdy přešel i majetek Krajířů z Krajku, a s tím takéToušeň. Při Labi se tak vytvořil ucelený pás tří královských panství: brandýského, přerovského a lyského.

Příjmy do panské pokladny plynuly z rozličných zdrojů, mj. i z výběru cla. To bylo vybíráno při průchodu určitými místy od obchodníků za převážené po­traviny, výrobky či hnaný dobytek. V pří­padě řeky Labe se však naskýtala příleži­tost vybírat clo prakticky od kohokoli na místech, která se jen tak nedala obejít – u přívozů a mostů. V našem regionu šlo o most brandýský, k němuž ještěv 16. století přibyly další, mj. i toušeňský. Dobrozdání o nahrazení toušeňské­ho přívozu mostní soustavou vydal místodržitel českých zemí arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, most byl postaven v letech 1561­-1562 [Florián 2012/10-12/25­-28; 2018/1-2/7]. Opatření se do­tklo i vybírání cla.

Opakované potíže registruje správa brandýského panství se šlechtou.Někteří její členové se snažili z placení vymluvit s poukazem na to, že když využívají most, a ne prám, platit nemusí, jindy zase převážené zboží vy­kazovali jako zboží „pro vlastní po­třebu“ (tedy ne pro trh). Léta 1565 píše Jan Lichvic z Lichvic: „...co se dotejče nového mostu u Toušeně, kdež prve prám a přívoz jest bejval, a stav panský a rytířský clo platili, a až posavad někteří platí, ale na větším díle toho se zbraňují pravíc[e], poněvadž most jest, že platiti povinni nejsou, celnému lají i bíti [ho] chtějí, takže před nimi ucházeti musí.“ Léta 1591 si brandýský důchodní pí­sař Pavel Matějíček opět stěžuje: „...mnozí jak ze stavu panského, tak rytířského vysílajíce čeládku svou s vozy, koňmi a s pícemi do měst pražských netoliko s svými vlastními věcmi, ale i prodadouce lidem přespolním a hand­lířům buď ryby, másla, sýry i jiné rozličné vě­ci. Na to jim tolikéž, jako by toho k své vlastní potřebě vézti dali, listy fedrovní pod sekryty [pečetěmi] svými, aby na mostech anebo místech mejtních k tomu vysázených žádnejmi cly obtěžováni nebyli, dávají, což se již velmi zhusta děje.“

Celný se řídil nařízeními královské komory, v podstatě celními tarify. Níže čteme z toho toušeňského, který sice není datován, dle všeho však pochází ze 70. či 80. let 16. století. Vidíme v něm platby za povozy. Když forman nebo sedlák převá­žel obilí nebo další produkty, zaplatil více, než když jel vůz prázdný. Drobná částka se vydávala i za každého koně, který po­voz táhl. S výjimkou místních (obyvatel Toušeně a Čelákovic) platili všichni, i pěší, kteří se chtěli dostat na druhou stranu řeky. A když hnali dobytek, museli za každý kus přispět rovněž drobnou částkou. Ze zboží vidíme přímo vyjmenované tyto položky: obilí, sůl, sukno, různé zvířecí kůže či živý dobytek, pivo, víno, sýry, ryby, ale také třeba nářadí jako sekery, lopaty, rýče, rovněž keramické ku­chyňské hrnce, ale i dřevěné nádobí.

Zvláštní úprava platila pro šlechtice: „Co se stavu panského a rytířského dotejče, kdyby [jejich] poddaní nějaké potřeby a nákla­dy jim náležité, vezli a od nich pořádný listy fedrovní na to ukázali, ty mohou bez cla pasí­rováni [propuštěni] býti. Však má se na to pilný pozor držeti, aby se skrz takové listy (jakž jest se předešle ďálo) žádný obmyslové neužívali...“ Jestli se šlechta mohla v ně­kterých případech placení vyhnout, pak Židé na tom byli opačně: „A co se židův dotejče, ti mají z celého nákladu o jeden grošvíce dávati, protože jest věc židovská; aby byl rozdíl mezi židem a křesťanem.“ Dřevěné mosty (tím pádem i dálková cesta překračující Labe) u Toušeně sice v 18. století zanikly, avšak clo se zde za­čalo vybírat ještě jednou, a to po polovině 19. století přímo v obci na silnici z Bran­dýsa do Čelákovic. O tom píše více nejstarší toušeňská kronika, jejíž přepis je ke stažení na webu městyse (strany 46­-47, v originále 438-­439).

Prameny a literatura:

• Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 276, sign. B 94/51, Clo v Brandýse, Toušeni a Přerově (70.-80. léta 16. století)
• Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 276, sign. B 94/58, Clo v Toušeni (1565­-1591)
• Výřez mapy: Státní oblastní archiv v Praze, Velkostatek Brandýs nad Labem, inv. č. 3569 (1764)