(Martin HŮRKA, Dva vykáňští emigranti do USA, Zpravodaj OÚ Vykáň, 2011, listopad, s. 8)

V době kolem poloviny 19. století můžeme v našem regionu vidět celou řadu zajímavých emigrantů, kteří odcházeli z hospodářských, politických, náboženských a jiných důvodů do ciziny (zejména do USA). Z Vykáně jmenujme hned dva – a ne ledajaké emigranty. Jan Borecký (*1828 Břežany, †1911 Little Rock /Arkansas, USA/), rodák ze sousedních Břežan se přibližně ve svých osmi letech přestěhoval s rodiči do Vykáně. Rodina v linii otce Felixe byla původně evangelická, ale na smrtelném loži Felix Borecký přešel ke katolictví, a dle jeho přání i všichni tři jeho synové (Jan, František a Karel) byli ve vyšehořovickém farním kostele v srpnu 1839 převedeni na katolickou víru (ještě spolu s Annou Stupeckou). Sám Jan Borecký po mnoha letech vzpomíná: „Věřících nacpalo se do kostela až dusnem omdlévali. Církev římsko-katolická slavila toho dne slavné vítězství. Na klekátku před oltářem klečela Anna Stupecká a s ní tři bratří Borečtí…Po evangelium sestoupil farář od oltáře k nám a předříkával nám slavnostní odřeknutí se všeho bludařství a kacířství protestantského… “.

Jan Borecký se rozhodl přibližně kolem svého 25. roku života odejít do Ameriky, kde poté prožil ještě více než 50 let. Povoláním byl krejčí, ale po svatbě roku 1856 s Annou Šulovou si zařídil v Milwaukee český hostinec. O rok později se ale manželé Borečtí přestěhovali do St. Louis. Zde byl Borecký činný při zakládání českých spolků, které zároveň patřily mezi nejstarší v celých USA. Jmenujme českou knihovnu a čtenářský vzdělávací spolek Slovanská Lípa, ochotnické divadlo či zpěvácký spolek Lumír. V lednu 1860 vyšlo první číslo Národních Nowin (po Slowanu Amerikánském o pár týdnů druhé nejstarší české noviny v USA). Taktéž při této události byl Jan Borecký, který se stal jejich v pořadí třetím redaktorem. Noviny se ovšem následujícího roku přestěhovaly do Wisconsinu a sloučily s týdeníkem Slowan Amerikánský pod novým názvem Slávie. To již ale občanská válka Jihu proti Severu klepala na dveře. Hned na jejím počátku se Borecký stal jedním z organizátorů české setniny v St. Louis, které tehdy představovalo jakési „hlavní město“ amerických Čechů. Nacházelo se ovšem v hraničním státě mezi Severem a Jihem a i samo město bylo rozděleno mezi přívržence prezidenta Severu Lincolna a jižanského prezidenta Davise. Drtivá většina českých a německých imigrantů sympatizovala s antiotrokářským Severem. Jan Borecký se hned na počátku války (1861) účastnil útoku na sklad zbraní v Jižany ovládaném vojenském táboře Jackson na okraji St. Louis. Po tříměsíční službě se Borecký vrátil domů a koncem války se pak přestěhoval s rodinou do Chicaga, kde si zařídil obchod. Zde se opět účastnil kulturního života a mj. vyučoval děti přistěhovalců češtině. Několikrát se stěhoval, až se po vypuknutí hospodářské krize (1873) odhodlal s manželkou a osmi dětmi vyrazit na Západ farmařit. Usadili se v Caldwellu (stát Kansas). V zemědělství se ale Boreckému nedařilo. Rok co rok stíhaly jeho farmu pohromy – kobylky, hmyz ničící úrodu, sucha. Roku 1880 farmu opustil a přestěhoval se do Arkansasu, kde chtěl ve farmaření pokračovat. Další rok sucha ale tyto jeho naděje pohřbil nadobro, a tak mu nezbylo než se za obživou odebrat do městského prostředí Little Rocku. Závěrem jen vzpomeňme sečtělost a literární činnost Boreckého. Kromě řady článků a drobných spisků určených českým přistěhovalcům sepsal též volební brožury „O socialismu“ či „Chudoba a společenské poměry“ určených na podporu nakonec neúspěšného kandidáta na amerického prezidenta, socialisty E. V. Debse.

Životní běh Jana Boreckého je v určitých momentech pozoruhodně protknut i s osudy dalšího vykáňského emigranta „za velkou louži“, Jana Kolenského (*1795 Vykáň, †1885 Manitowoc /Wisconsin, USA/). Jan Borecký se již jako jedenáctiletý klučina nevědomky přichomýtl k události, která měla pro Kolenského velmi bolestný průběh. Onoho výše uváděného parného srpnového dne 1839 totiž na klekátku hned vedle Jana Boreckého ve vyšehořovickém kostele klečela žena, kterou si Jan Kolenský již dlouhou dobu chtěl vzít za ženu, ale nemohl. Anna Stupecká byla sestrou záhy zemřelé první Kolenského manželky, po jejíž smrti převzala péči o osiřelé děti, nastěhovala se na Kolenského statek a hodlala si ho vzít za řádného manžela. Zdejší katolický farář v součinnosti se správou panství tomu však chtěl zabránit. Trnem v oku byla hlavně protestantská víra Stupecké. Kolenský opakovaně žádal o povolení k sňatku, panští drábové dokonce Stupeckou násilím ze statku vypudili, farář šířil o Kolenském a Stupecké „hrůzné zprávy, a ke statku jeho pohlíženo pověrečným lidem jako k nějaké lotrovské peleši, jako k sídlu sama Ancikrista“. Nakonec Stupecká nátlaku povolila a nechala se převést na katolickou víru (shodou okolností právě při oné svrchu vylíčené příležitosti spolu s bratry Boreckými). Sečtělý Jan Kolenský (měl ve Vykáni poměrně slušnou knihovničku) nebojoval jen s katolickou církví, ale též projevoval i smysl pro politické věci. Roku 1848 se na vrchu Klepci zúčastnil velkého táboru lidu a byl zvolen za náhradníka poslance do zemského sněmu. Tábor lidu na Klepec přivedl množství lidí ze vsí širokého okolí. Konal se ale v době, kdy zároveň vyšehořovický farář sloužil mši ve vykáňském kostele. Tam přišli však jen ženy, muži byli na táboře. Jan Borecký k této události poznamenává: „Farář se tím rozlítil a v kázání po mši zatracoval muže i ženám spílal, že nechávají muže toulati se po kopcích, místo co by měli býti v kostele, že nechávají muže čísti noviny, a tak se rozkatil, že jedna starší selka uprostřed kázání se naň obořila slovy, která nelze zde opakovati…“.

Do USA Jan Kolenský emigroval až v pokročilém věku. Vydal se tam za bratry své manželky Anny – Janem a Václavem Stupeckými. Ti se do Ameriky vystěhovali již roku 1856. Jan Kolenský pak žil v Americe jako stařec spíše v ústraní.

Martin Hůrka, historik OMPV

Prameny a literatura:

• ČERMÁK, J.: Dějiny občanské války s připojením vzpomínek českých vojínů, Chicago 1889, s. 52-56.
• VOJAN, J. E. S.: Českoamerické časopisy. Adresář a almanach českého obyvatelstva v Chicagu 1915, Chicago 1915, s. 36 a 82.
• Jan Borecký. Naše Hlasy, 1910, roč. 30, č. 14 z 2. dubna.
• Jan Borecký. Naše Hlasy, 1911, roč. 31, č. 29 z 22. července.
• Krajané v Americe. Naše Hlasy, 1904, roč. 24, č. 48 z 27. listopadu.
• Vzpomínky vystěhovalcovy. Naše Hlasy, 1904, roč. 24, č. 32-33 z 7. a 14. srpna.
• Ze života starého vlastence. Naše Hlasy, 1885, roč. 5, č. 15 z 11. dubna.