(Martin HŮRKA, Dvě mochovské pozemkové knihy z předbělohorské doby, Mochovský zpravodaj, 2014, č. 2, červen, s. 24-25)

Mochov má to štěstí, že se k němu dochovaly hned dvě pozemkové knihy se záznamy ještě z předbělohorské doby (tj. z doby před třicetiletou válkou). Takto staré záznamy zdaleka nebývají pravidlem.

Obě mochovské knihy jsou uchovávány ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci. První musíme hledat ve fondu Velkostatek Kounice pod inv. č. 315 a označením „Kontraktní kniha Mochov“. Pokrývá časové období 1566-1672. Druhá je pak uložena ve fondu Velkostatek Brandýs n. L. a v inventáři fondu označena pod inv. č. 5722 jako „Registra gruntovní rychty mochovské“. Tato registra obsahují záznamy z let 1567-1630 a kromě mochovských gruntů zaznamenávají i vykáňské a kozovazské. Jednotlivým poddanským gruntům je v knihách věnován vždy několikastránkový prostor s bohatými údaji zejména k prodejům a dědickým převodům, ale také dluhům a povinnostem. Někdy jsou opsány svatební smlouvy a další pro grunt z majetkového hlediska důležité dokumenty. Často objevíme údaje o vybavení statku či zajímavost týkající se jeho hranic.

Do budoucna by bylo jistě záhodno podrobně jednotlivé grunty zpracovat a pokusit se o propojení údajů s dalšími pozemkovými (gruntovními) knihami z 18. i 19. století, čímž by se snad dala utvořit posloupnost majitelů alespoň některých současných domů v centru obce odedneška zpět až do druhé poloviny 16. století.

Zde si uveďme výňatky z původních textů.

Kozovazská „čarodějnice“ [Registra gruntovní rychty mochovské (1567-1630), fol. 255]

V době, kdy na českém trůně již několik let seděl Rudolf II., na přelomu 70. a 80. let 16. století  způsobil jistě mnoho rozruchu v malé kozovazské osadě následující případ. Kryštof Němec byl nucen se roku 1581 zaručit za svou ženu Dorotu. Ta totiž byla spolu se svým předešlým mužem Michalem Tkalcem „před panem hejtmanem o soudě obviněna v Mochově léta 1579 strany čárův… A mezitím též se všelijaké klevety, což jest proti Pánu Bohu, rozhlašovaly, z čehož se táž Dorota i s předešlým manželem svým až posavad nevyvedla. Na ten způsob, aby všelijakým skutkem i řečí, dokud živa [jest], pokoj zachovala a sousedům kozovazským ve všem pokoj dala a pokojně se chovala, tak aby ani sousedi kozovazští před ní hrdly i statky svými, tolikéž i dobytkem svým, bezpečni byli. Pakli-by se toho kdy čeho dopustila a nám to vysvědčeno bylo, tehdy aby dostatečně, čehož se sama při tomto zápisu odsoudila, na hrdle ztrestána byla.“

Desítky znovuobjevených Mochováků i přespolních [Kontraktní kniha Mochov (1566-1672), fol. 29 a 67]

Zápisy obou knih umožňují „znovuobjevit“ desítky ba stovky osob žijících v Mochově a okolí. Přitom se nejedná jen o lidi, kterým náležela různá majetková práva k daným gruntům, ale také o celou řadu svědků přítomných u jednotlivých majetkových uspořádání (tito svědci pak nevědomky ukazují na vazby mezi obyvateli jednotlivých vesnic). U gruntu patřícímu původně Janu Vilímovskému se např. píše „….Léta 1569 v sobotu po Sv. Valentinu staly jsou se smlouvy svatební s povolením urozeného pana Zikmunda Racka z Doubravy, purkrabí na Přerově, mezi Adamem Šafránkem a Markytou, manželkou někdy nebožtíka Jana Rychtáře, a to takový, že jest prodán grunt sirotčí témuž Adamovi za sumu 50 ss [tj. kop] g[rošů]. Při každým soudě obecním platiti má za týž grunt po 1 ss [tj. kopě] g[rošů] až do vyplnění té sumy a při těch smlouvách jsou byli zejména tito: kněz Diviš, bratr její – kněz Havel, farář z Bříství – a rychtář s konšely z měst[ečka] Čelákovic Pavel Řezník….“. U jiného gruntu je zase k roku 1612 psáno: „…při šacuňku [tj. ocenění] byly osoby tyto: z měst[ečka] Mochova Václav Urbanů, Jan Pleticha, rychtář Adam Tupý – z Kozovaz Jakub Šmorha, rychtář Matouš Duchan – z Vyšerovic Mikuláš Pouček, rychtář Václav Krejčí.“

Sousedská dohoda [Registra gruntovní rychty mochovské (1567-1630), fol. 257]

„Smlouva s Dorotou, manželkou n[ebožtíka] Macha Fišmejstra, s Blažejem jinak Blažkem obyva[telem] z měst[ečka] Mochova o propuštění průjezdu skrze dvůr jeho do stodoly její, jakž níže psáno: Léta 1596 v outerý po Hromnicích u přítomnosti urozeného P[ana] Michala Albrechta z Šentálu, J[eho] M[ilosti] C[ísařské] hejtmana na Přerově, Blažej jinak Blažek k přímluvě dobrých lidí a svých sousedův vstoupil jest s dobrým rozmyslem svým k žádosti veliké Doroty Machovy, ve dvoře a gruntu svým pro rozšíření a postavení stodoly její nové [jí přenechává] země za dva záhony dobrý, dále k tomu on i budoucí držitelé gruntu jeho povoluje, aby táž Dorota vdova a držitelé gruntu toho jejího mohli skrze dvůr jeho volně a bez všelijaké překážky každého člověka do též stodoly obilí i len voziti dáti, a to nyní i na budoucí časy“. Ústupek nebyl samo sebou zadarmo. Blažek měl dostat od Doroty jednorázově určité množství žita a hrachu, ale také „Dorota a držitelé gruntu toho byla povinna na časy budoucí kus hradby [tj. ohradní zdi/plotu] od rohu stodoly až ke zdi ležící na svůj náklad hraditi.“

Martin Hůrka, historik OMPV

Prameny a literatura:

• Státní oblastní archiv v Praze, fond VS Kounice, inv. č. 315, Kontraktní kniha Mochov (1566-1672), fol. 29 a 67.
• Státní oblastní archiv v Praze, fond VS Brandýs nad Labem, inv. č. 5722, Registra gruntovní rychty mochovské (1567-1630), fol. 255 a 257.