(Martin HŮRKA, Náhrobní kameny v mochovském kostele sv. Bartoloměje, Mochovský zpravodaj, 2020, roč. 14, č. 3, s. 67-68)

Po dlouhé době spatřil světlo světa náhrobní kámen, který dlouhá desetiletí spočíval schován pod dřevěnou podestou kostelních lavic v dlažbě v prostoru před kazatelnou v mochovském kostele sv. Bartoloměje. O tomto náhrobním kameni již bylo před časem v místním zpravodaji psáno (viz Mochovský zpravodaj, 2011, roč. 5, č. 20, listopad, s. 31). Nyní využíváme příležitosti, kterou přinesla probíhající rekonstrukce kostela, abychom kámen mohli spatřit na vlastní oči, vyfotografovat a zde prezentovat.

Náhrobní kámen náleží Matouši Bortovi, důchodnímu písaři přerovského panství. Na kameni z červeného mramoru nalezneme dodnes dobře patrný veršovaný nápis: „V ten den posledního soudu, když anděl zatroubí v troubu, řka ‚Vstaňte mrtví z hrobu svého, před soudce spravedlivého, s počtem zhotoveni jsouce, skutky své s sebou nesouce, potká vás odplata hojná, věky věkův nevýmluvná.“

Po obvodu pak: „Léta Páně 1591, 20. dne měsíce máje, usnul v Pánu, t. j. ve štvrtek před s[va]todušníma svátky Matouš Borta, písař důchodní z Přerova a v tomto chrámu Páně odpočívá.“

Není to však jediná zajímavost z podlahy mochovského chrámu. Nedaleko se nalézá rozměrná deska, která svou velikostí nápadně připomíná právě náhrobní kámen. Je však zcela hladká. Vysvětlení můžeme hledat v její pozici rubem vzhůru. Kněz a regionální historik Václav Trnka si před 150 lety kamene rovněž povšiml a k němu napsal:

„Na druhé straně jest prý na něm podobizna obrněného rytíře v životní velikosti se znakem u nohou úplně setřeným. Též nápis prý porušen, že možno již jen čísti: ‚Léta Páně 1581 v pondělí po sv. Bartoloměji …. z Přerova, jehožto duši Pán Bůh ráčiž milostiv býti.‘ Kámen byl lícem vzhůru až do roku 1792. V tom však roce přišla na ležení do Mochova jedna divize brunšvických husarů s plukovníkem. Tento ubytován u Františka Ševce v č. 5 (nyní 6) a choval se k hospodáři velmi zdvořile, ano, zval ho i ku svému stolu. Mezi jídlem pak vyptával prý se pilně na jednotlivá místa v okolí, zvláště ale na náhrobní kameny v kostelích. Hospodář mnoho nevěda, pověděl jen, že v místním kostele takové kameny se nalézají. Na to dal prý si plukovník otevříti kostel a přišed ku kamenu, srovnal podobu jeho s výkresem jakýmsi z kapsy vytaženým, a projevil prý takovou radost, že mu až slze z očí kapaly. Neřekl však žádnému nic, proč by mu kámen důležitým byl, a teprve den před odjezdem dal si ho vyzvednouti a pod ním kopati. Když se však nic nenašlo, byl kámen opět, jak býval, položen a plukovník se jen ještě před oltářem pomodlil. Sotva však vojsko odtáhlo, povstávaly o kamenu přepodivné pověsti, jako že nekryje mrtvolu, ale poklad veliký, ba opět že zde tělo toho a jiného ‚potentáta‘ na zapřenou a potajmo pochováno atd. atd. Pan farář břístevský s vrchním úřadem v Kounicích mysleli, že pověstem přítrž učiní a dali kámen rubem vzhůru obrátiti. Zdá se nám, že pod ním leží Jan Lichvic z Lichvic, císařský hejtman na Přerově, protože mimo úředlníky přerovské žádný šlechtic zde ve vůkolí nebydlel a jmenovaný hejtman tím rokem 1581 z řady hejtmanů se ztrácí a nový roku 1582 se naskytuje.“

Na potvrzení či vyvrácení této domněnky si budeme muset počkat do doby, než vyvstane potřeba kámen vyzvednout či obrátit. Pro úplnost zmiňme další dva, svým provedením velmi podobné náhrobní kameny, které spočívají v podlaze presbytáře před hlavním oltářem. Jejich povrch neumožňuje konkretizovat osoby ani rodové příslušenství pod nimi pohřbených. Dnešní přehled staletých náhrobních kamenů mochovského kostela zakončeme v podvěží zvonice, kam byl druhotně přemístěn a ke stěně postaven velmi dobře provedený (a pěkně zachovaný) náhrobní kámen muže vyobrazeného v renezančním oděvu s dcerou po pravém boku. Po obvodu kamene čteme: „L. P. 1603 v sobotu druhou v postě usnul j[es]t v pánu slovut[ný] Václav Přerost Klatovský, starší sládek v pivovaře J. M. C. přerovským. A tuto j[es]t pochován i s Lidmilou, dcerou sv[ou]. Očekává zmrtvýchvstání.“

Prameny a literatura:

• CHOCHOLOUŠOVÁ Z.: Mochovský cestopis. Mochovský zpravodaj, 2011, roč. 5, č. 20, listopad, s. 30-31.
• PODLAHA A.: Posvátná místa Království českého. Arcidiecese pražská, díl I., Praha 1907, s. 15-17.
• TRNKA V.: Kounice a Přerov v Čechách, Praha 1873, s. 53n.