(Martin HŮRKA, Nález mincí mezi Mochovem a Kozovazy, Mochovský zpravodaj, 2022, roč. 16, č. 3, s. 55-57)

Loňského roku vydal Obecní úřad Vyšehořovice brožurku s názvem: „Kozovazy. Lidé a domy od nejstarších dob do poloviny 19. století“. Na 56 stranách se můžete dočíst leccos o vývoji a osídlení této malé vísky, která za Rakouska-Uherska bývala osadou Mochova! Brožurka je k dostání na OÚ Vyšehořovice.

Poslední tři strany jsou v ní věnovány aktuálnímu nálezu, který byl učiněn v rámci přípravy projektu OMPv v Brandýse nad Labem „Staré cesty v Polabí“. Objev učinil nadšenec pro místní historii Milan Tlustý z Vyšehořovic, který 25. prosince 2019 narazil při svých pochůzkách u Výmoly při bývalé historické cestě z Mochova do Kozovaz (resp. z chudomelského mlýna k mlýnu kozovazskému) na v zemi uložené mince – tzv. mincovní depot, chcete-li malý poklad. Celkem osm na sobě „do komínku“ naštosovaných a korozí vzájemně spojených mincí leželo v zemi skryto lidským očím. Při prvotním pohledu jsme si společně mohli mince pouze rozdělit na 5 ks střední a 3 ks drobné velikosti.

Po několikatýdenním čištění se ze zprvu nečitelných, korozní patinou pokrytých mincí vyklubaly stříbrné peníze, které již mohly být postupně jedna po druhé určovány. Tím však nálezy na dané lokalitě neskončily. 5. února 2020 se Milan na místo znovu vrátil a z pásu délky cca 15 metrů a šířky cca 3 metry (který zahrnuje i místo původního nálezu), získal čtyřmi sondami dalších 8 mincí (2x 3 ks naštosované na sobě, 2x jednotlivé kusy). Stopy na mincích (i na jednotlivých kusech) naznačují opět původní uložení na sobě „v komínku“. Další průzkum již žádné nové „přírůstky“ nepřinesl. Mince byly očištěny a určeny stejným způsobem jako u předchozího objevu.

Výsledek je velmi překvapivý! Uveďme si jednotlivé kusy s datováním od přibližně nejstarší po ty mladší (v závorce na konci každého řádku uvádím řecká písmena pro odlišení dne nálezu: α = nález 25. 12. 2019, β = nález 5. 2. 2020):

1. vierer, Strassburg (městská ražba), 16. století (β)
2. půlbatzen hrabství Oettingen (Karl Wolfgang, Ludwig XV, Martin, Ludwig XIV), 1522 (α)
3. dvoufenik salzburského arcibiskupství (Matthäus Lang von Wellenburg), 1519-1540 (α)
4. bílý peníz vyražený patrně v Kutné Hoře (Ferdinand I.), 1526-1564 (β)
5. dvoufenik salzburského arcibiskupství (Ernst von Bayern), 1540-1554 (β)
6. bílý peníz vyražený v Kutné Hoře, příp. ve Vratislavi (Maxmilián II.), 1564-1569 (β)
7. dvoukrejcar knížectví Pfalz-Veldenz (Georg Johann I. Pfalz-Veldenz), 1576-1592 (α)
8. dvoukrejcar wormského biskupství (Georg von Schönenberg), 1581-1595 (α)
9. dvoukrejcar vévodství Simmern (Reichard Pfalz-Simmern), 158? (α)
10. bílý peníz vyražený v Kutné Hoře (Rudolf II.), 1584 (α)
11. dvoufenik salzburského arcibiskupství (Johann Jakob Khuen von Belasi), 1587 (α)
12. dvoukrejcar hrabství Hanau-Lichtenberg (Philipp V.), 1587 (β)
13. dvoukrejcar strassburského biskupství (Johann von Manderscheid), 1589 (β)
14. dvoukrejcar vévodství Simmern (Reichard Pfalz-Simmern), 1590 (β)
15. dvoukrejcar hrabství Solms-Lich (společná ražba), 1592
16. dvoukrejcar hrabství Waldeck (Franz, Wilhelm Ernst, Christian a Vollrad), 1594 (α)

Byť jsou všechny mince stříbrné, nejedná se o nijak závratný obnos – dotyčný si za ně mohl koupit běžnou stravu (něco chleba, kus sýra, slepici či kuře, vajíčka, pivo) a ubytování na několik dní. Zajímavý je původ mincí. Až na tři bílé peníze českých panovníků se jedná o mince ražené v jižních a západních oblastech dnešního Německa a rakouského příhraničního Salzburgu. Soubor by tak mohl ukazovat na užší vazby majitele k tomuto jazykově německému prostředí, ačkoli cizí mince se v českém peněžním oběhu v 16. století vyskytovaly zcela běžně. Nálezová situace, kdy se mince nacházely naštosované na sobě, svědčí o původním zabalení v kusu látky (pevnější schránka, např. nádoba, zjištěna nebyla, vzhledem k situaci v místě nálezu však mohla být v minulosti snadno zničena). Jelikož nejmladší určitelný rok ražby je 1594, lze říci, že se do země mince dostaly nedlouho po tomto datu, tedy koncem 16. století. Bez povšimnutí nemůže zůstat ani místo nálezu. Je situováno nedaleko břehu Výmoly v místě, kudy procházela původní cesta z Kozovaz ke mlýnu Chudomel a dále do Mochova, jak již bylo naznačeno. Snad si lze tedy představit uložení „cestovní hotovosti“ pocestného původem z německých krajů na bezpečném místě u cesty vedle potoka. Pokud cestou chodil opakovaně nebo věděl, že se tudy bude vracet, mohlo pro něj být výhodnější nemít u sebe všechny peníze a část si tak uschovat.

Mince se po očištění a identifikaci staly součástí sbírky Městského muzea v Čelákovicích.

Foto: Nálezový stav mincí objevených 5. února 2020.