(Martin HŮRKA, Největší mlýn v Čechách, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, květen 2021, s. 26)

Mlýn na řece Labi ležící přímo pod brandýským zámkem byl před třicetiletou válkou největším mlýnem v celých Čechách. Co o jeho tehdy již bývalé slávě hovoří urbář z roku 1651, tedy z doby tří let po konci oné nejstrašnější války, která prošla naším Polabím.

„Blízko a hned u pivovaru jest mlejn na Labi o dvouch mlejnicích, v němž se mlynáři s čeledí náchlební chovávali. Bylo v něm kol moučných 10 a stup 16. Při témž jeze byla udělaná mlejnice slove Povodnice pro veliké vody, v ní čtyry kole moučná, dví strojní...

Nyní týž mlejn v jednom štoku vystavěný, při něm po jedné straně kol moučných 5 a od týchž kol táhne [h]řídel stoupy ležatý 3. Po druhé straně bývalo, a kdyby se spravily, může býti, také kol moučných 5...

V témž mlejně mlely se sladé [tj. slady] měšťanův brandejských, a dávají do důchodův na Brandýs od každého sladu pšeničného 6 grošů a od ječného 10 grošů...

Při témž mlejně bývaly krmnice pro vepře, však pro smrad, kterýž do pokojův J[eho] M[ilosti] C[ísařské] zarážel, byly svedený a v dvoru brandejském udělaný...

K témuž mlejnu z druhé strany jezu byla pila k řezání prken, jakž o té napřed dotčeno v nově vystavěná, kteréžto se dostatek prken k potřebě zámku i lidem... řezávalo... Nyní toliko místo prázdné zůstává, však zase stavěti se bude.

Při témž mlejně bývali tři slupi: jedna pod koly moučnými, druhá na povodníku a třetí na obzvláštním žlabu při pile. Potom bývala toliko jedna, neb jiný, to jest na povodníku a u pily, voda pobrala. Nyní zase jsou v jezu podle vrat z té strany ke mlejnu dvě nové.

Býval také při též pile obzvláštní žlab, kdež se vrše na lososy kladávaly. Ty všecky ryby, co se jichkoliv na týchž slupích i jinak od rybářův zlapalo, obzvláště lososy, přináleží pro kuchyni J[eho] M[ilosti] C[ísařské], když dvorem svým v městech pražských býti ráčí, aneb k zpeněžení. Peníze pak do důchodův odvedený býti [mají].

Při mlýně, jak jsme si již řekli v minulém díle, byla též brusírna drahých kamenů užívaných ve šperkařství.

Chybí jen dodat, že jedno z mlýnských kol dodávalo energii také vodárenskému zařízení, které již v polovině 16. století zdvihalo labskou vodu pro potřeby zámku, zámecké zahrady a záhy i města.

Labskou vodu využíval i s mlýnem bezprostředně sousedící panský pivovar. Staré soupisy a urbáře nám tedy ukazují, že na poměrně malém říčním úseku Labe pod brandýským zámkem bylo velmi živo. Všechen pochyb a ruch byl dobře pozorovatelný nejen z brandýského zámku, ale také z dřevěného mostu, který zde jako součást mostní soustavy pomáhal lidem k překročení řeky (z celé soustavy se dosud dochoval renezanční dvouobloukový kamenný most u mlýna). Jen na okraj, dnes uvažované přemostění řeky pro pěší a cyklisty má kopírovat právě trasu bývalého dřevěného mostu, který fungoval až do druhé poloviny 19. století.

Foto: Vyobrazení zámku a mlýna, 19. století (OMPv, Výtvarná sbírka).