(Martin HŮRKA, Osobnosti Vyšehořovicka: Josef Srnec, Vyšehořovicko, 2012, roč. 3, č. 1, s. 8-9)

Ve druhém dílu série Osobnosti Vyšehořovicka se seznámíme s kozovazským rodákem Josefem Srncem, obchodníkem, podnikatelem, lidumilem, zbožným katolíkem a váženým občanem Karlína. Dle matriky vyšehořovické fary se 15. ledna 1830 (jiné údaje zmiňují 18. leden) narodil v Kozovazech v domě č. 12 (dnešní čp. 12) sedlákovi a pozdějšímu rychtáři Jakubu Srncovi a jeho ženě Marii, rodem Junkové z Mochova.

Po vychození venkovské vyšehořovické školy byl roku 1845 dán do učení na kupce. Později působil v různých obchodech v Praze a ve Vídni, kde sbíral zkušenosti s touto profesí. Byl přičinlivý a pracovitý, a tak si ve svých 25 letech zařídil v Karlíně samostatnou kupeckou živnost. Tam se mu zanedlouho začaly obchody dařit takovým způsobem, že roku 1863 mohl své aktivity rozšířit a založit si přepravní firmu, která si získala renomé nejen v Čechách. Podílel se na založení karlínské Občanské záložny. Podporoval stavbu karlínského chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Zasloužil se zejména o jeho výzdobu. V tomto kostele dodnes můžeme na Josefa Srnce nalézt na první pohled viditelnou památku – donátorský nápis s jeho jménem a jménem jeho ženy ztvárněný na vitráži okna s vyobrazením sv. Josefa a sv. Anny v pravé lodi nejblíže k oltáři. Onou manželkou mu byla Aloisie, rozená Spiessová. Během svého života po získání určitého postavení a vážnosti působil v řadě veřejných institucích jako je městské zastupitelstvo, místní školní rada, okresní výbor a v dalších organizacích a korporacích. Roku 1877 byl jmenován přísedícím c. k. obchodního soudu v Praze, kteroužto hodnost vykonával velmi dlouho, až do svého vážného onemocnění. Rovněž po určitá období zastával významné pozice v Zemské bance království českého či Rakousko-uherské bance. Za své podnikatelské a společenské zásluhy získal titul císařského rady a stal se čestným měšťanem Karlína. Na své rodiště ovšem nezapomněl. Roku 1893 daroval prostředky na zřízení bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého ve vyšehořovickém farním kostele. Během svého života projevoval smysl pro dobročinnost a podporu vzdělávání, což stvrdil ve svém testamentu.

Josef Srnec zemřel ve věku nedožitých 71. narozenin 10. listopadu roku 1900. Jeho závěť obsahuje kromě předání podniku svým třem synovcům Josefu, Vilémovi a Otakarovi i množství odkazů k vlasteneckým a dobročinným účelům. Ihned na hotovosti k vyplacení odkázal karlínským chudým částku 500 zl., chudým z rodné vsi Kozovazy 100 zl. a chudým ve Vyšehořovicích rovněž 100 zl. (další podpora pro chudé z obou našich vsí měla následovat postupně v dalších letech – kapitál ve výši 1.000 zl. byl určen pro Kozovazy a stejná suma i pro Vyšehořovice). Zkrátka nezůstal ani vyšehořovický kostel. Na sloužení mší svatých, světlo pro lustr a oltáře připadlo 2.000 zl. Dětem vyšehořovické školy pak na oděvy a školní potřeby dalších 2.000 zl. Celkový souhrn nadací zajištěných na domech v Karlíně (tehdejší čp. 200 a 323) překročil částku 130.000 zl. /v době smrti již však byla zavedena korunová měna dle přepočtu 1 zlatý = 2 koruny/. Mezi obdarovanými můžeme nalézt množství vzdělávacích institucí, školy, učitele, studenty či Ústřední Matici školskou, chudinské a sirotčí nadace, útulnu, obchodnická grémia, Českou dětskou nemocnici, spolky Svatobor, Merkur, Sokol a další. Výše uvedené domy, na kterých byly nadace pojištěny, se dle závěti měly nazývat „Srncovy domy“ a měla je spravovat karlínská městká rada. Akcent na katolickou víru a české vlastenectví se ukazuje v podmínce pro rozdělování studijních podpor pro žáky nižší státní reálky v Karlíně, o kterou se mohli ucházet pouze žadatelé české národnosti a katolického vyznání, a to v tomto pořadí: 1) synové z příbuzenstva J. Srnce, 2) synové karlínských kupců, 3) synové příslušníků Karlína, 4) synové příslušníků Kozovaz a 5) synové příslušníků Vyšehořovic. Stejné podmínky čerpání se nalézaly dále např. v již výše zmíněných nadacích pro vyšehořovické a kozovazské chudé školní dítky nebo chudé obce Vyšehořovic. Obdobné podmínky budou patrně i u dalších nadací.

Josef Srnec je pohřben na Olšanských hřbitovech (hřbitov č. III, oddělení 5) spolu se svou ženou, jež ho přežila pouze o několik let.

Martin Hůrka, historik OMPV

Prameny a literatura:

• Státní oblastní archiv v Praze, fond Sbírka matrik a průvodní listinný materiál – Středočeský kraj, Matrika narozených fary Vyšehořovice 06 (1795-1853), fol. 13-14.
• Státní okresní archiv Praha-východ, fond Obecná škola Vyšehořovice, Školní kronika pro školu ve Vyšehořovicích (1878-1823), s. 42-43.
• Státní okresní archiv Praha-východ, fond Archiv obce Vyšehořovice, Pamětní kniha obce Vyšehořovic (1871-1951), s. 137-138.
• Josef Srnec †. Politik, roč. 39, č. 312 z 11. listopadu 1900.
• Jos. Srnec mrtev. Národní listy, roč. 40, č. 312 z 11. listopadu 1900.
• Vlastenecké a dobročinné odkazy zesnulého cís. rady p. Josefa Srnce. Národní listy, roč. 40, č. 313 z 12. listopadu 1900.
• Pro žáky nižší státní reálky v Karlíně. Věstník hlavního města Prahy, 1922, roč. 29, č. 15-16 z 31. srpna.
• COUFAL, P.: Ušlechtilé karlínské vitráže. In: Karlín – chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, Praha 2007, s. 150.
• PODLAHA, A.: Posvátná místa Království českého – arcidiecese Pražská, díl I., Praha 1907, s. 69.