(Martin HŮRKA, Červený kohout dříve často kokrhal i v Nehvizdech, Nehvizdský kurýr, 2018, roč. 13, č. 7, s. 9)

Před staletími bývaly obce náchylné k rozsáhlým požárům postihujícím většinou několik usedlostí naráz.  Vzhledem k velkému podílu hořlavých materiálů užívaných v konstrukcích venkovských i městských obydlí se oheň snadno šířil. Živilo ho též dřevěné vybavení domu, na špýcharu uložené zrní, sláma a nevymlácené obilí ve stodole nebo seno na půdě. Nebylo obce, která by se těmto obávaným katastrofám vyhnula. Červený kohout několikrát kokrhal i v Nehvizdech.

Nejstarší ucelenější doklad pochází z roku 1570, kdy obec náležela k přerovskému komornímu panství. Tehdejší požár vznikl na usedlosti Jana Zity, jemuž paradoxně shořela jen řezárna a kůlna s uschovaným vozem. U jeho sousedů byla situace horší. „Martinovi Krámcovi všeckno stavení shořalo krom světnice, [také] komora a stodola, v kterýž již vobilí k vymlácení ani potřeby nebylo. Brychtovi pak všeckno stavení shořelo krom světnice, kteráž prohořala [a] ještě něco užíti může a stodoly, v kterýž dosti málo vobilí k vymlácení zůstalo. Markovi Halašovi, tomu tolik stodola s vobilím, se vším, co ho měl, shořela.“

Obnova domů bývala obvykle poměrně rychlá. Na silně odlesněném přerovském panství ležícím v rovinaté zemědělské krajině se však opakovaně setkáváme s nedostatkem stavebního dříví. Při velkém požáru Mochova, který po sobě roku 1594 zanechal osm do gruntu spálených usedlostí, se vhodné dřevo nepodařilo nalézt ani na sousedním brandýském panství (lesy za Labem byly chráněným loveckým hvozdem Rudolfa II.). Mochovští v tomto případě dřevo získali snad až na Černokostelecku. V souvislosti nehvizdského požáru přerovský purkrabí sděluje: „…na panství přerovským vpravdě žádného dříví k stavení nejni krom v luzích, ke kterémuž se pro veliké vody nemůže…“ a jedním dechem odkazuje na dvě sousední panství patřící rovněž královské komoře (Brandýs a Poděbrady): „…neb tu dříví borového i jiného na těch panstvích dosti jest, aby sobě nebohý, chudý lidi zase vystavěti mohli…“. Obdobné potíže se objevily i při dalším zaznamenaném požáru Nehvizd roku 1604, kdy se o dříví vyjednávalo se správou a forštmistrem (nadlesním) poděbradského panství.

Martin Hůrka, historik OMPV

Foto: Jeden z nejstarších dochovaných náhrobků z nehvizdského hřbitova (dnes na stěně kostela) pochází ze stejné doby jako nejstarší doklady o požárech v Nehvizdech (archiv OMPV).

Prameny a literatura:

• Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 2478, karton č. 1559, sign. N 69/5, Spis k požárům Nehvizd (1570-1605).
• Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 1697, karton č. 1223, sign. K 118/19, Spis k požárům v Mochově, Bříství a Nehvizdech (1594-1605).