(Martin HŮRKA, Přijetí pastýře nebo ponocného aneb jak se rekonstruuje jenštejnská minulost, Jenštejnský občasník, prosinec 2019, s. 8)

„Povinnost“ vést pamětní knihy (kroniky) byla obcím uložena roku 1835. V drtivé většině si toho dotčení ani nevšimli a ještě dlouhá desetiletí se nic nezapisovalo. Až přibližně od 70. let 19. století se objevují první vlaštovky. Největší rozmach kronikářství ovšem nastává v době mezi první a druhou světovou válkou. Tak tomu bylo i v případě Jenštejna v podobě útlé kroniky s údaji z let 1922-1942. Pro dobu po druhé světové válce mají neocenitelný význam vzpomínky pana Václava Kovandy publikované jak v obecním občasníku, tak zachycené v podkladových materiálech pro mnohasetstránkovou obecní kroniku, kterou tento dnes již nestor polabských kronikářů vede soustavně od roku 1975. Co si však počít s dobou, která vzniku místního kronikářství předchází? Jelikož máme na mysli především 19. století (nejedná se tedy o žádný středověk), nalézáme poměrně hodně archivních materiálů, které mohou některé jenštejnské děje a události pomoci zrekonstruovat.

Já jsem si na ukázku vybral jeden z řady pramenů uložených ve Státním okresním archivu Praha-východ se sídlem v Přemyšlení. Jedná se o knihu protokolů ze schůzí vedení obce z let 1861-1886. Tento pramen jsem zvolil jak kvůli tomu, že je dostupný on-line a i vy si ho můžete prohlížet na stránkách https://ebadatelna.soapraha.cz/ v sekci Archiválie, tak také proto, že obecní představenstvo řešilo podstatné záležitosti ze života obce, především ty, které se týkaly obecní pospolitosti jako celku a obecního majetku. Nejstarší dochovaný zápis ze zasedání představenstva Jenštejna zaznamenává schůzi 15. července 1861. Seznamuje nás se záměrem prodat obecní louku ve veřejné dražbě poté, co bude rozdělena na pět dílů. O týden později byli představení obce během společného sezení seznámeni s prohlídkou, která ve vsi proběhla kvůli zjištění požárních rizik. Zde jednotlivé body výsledné zprávy:

„1. Prohlížely se všecka stavení. U čísla 48 nachází se rozpukaný komín, pročež držiteli domu nařízeno bylo v osmi dnech opravit to nechat.

2. V číslech 3tím a 43tím nalezly se nebezpečné stropy, kdež majitelům byla osmidenní lhůta dána k opravám. Při čísle 45 jest u mlátku zeď do veřejný cesty nakloněná, tak že sesutí hrozí, protož držiteli nařízeno bylo v čtrnácti dnech do pořádku uvésti.

3. Svítělny jsou ve všech staveních v dobrém pořádku.

4. Občanům nařízeno bylo, by čeládka v chlévách a ohni nebezpečných místech tabák nekouřila.

5. Hasící nářadí se shledalo být v pořádku.

6. V obci se nacházejí dva rybníky dosti vodou naplněné, když se bezpečně k nim přijecti může.

7. Ponocný svojí hlídku pořádně koná.

8. Všecky občané jejich majetnosti pojištěné mají.

9. Překážky, které by zabraňovaly příchod a přívoz ke stavení, kdyby oheň vypukl, se žádný nenalezly.

10. V obci se nenašly žádné stavby, které by byly proti stavebnímu řádu.“

Při dalších zasedáních se rozhodovalo o přijetí obecního pastýře, polního strážného nebo ponocného. Určovalo se rozdělení služeb nočních hlídek mezi občany (jednotlivé usedlosti), čímž hospodáři v určitých obdobích vypomáhali ponocnému. Řešila se úprava obecní silnice, prodej luční trávy z obecní louhy V Nohavičce, záležitosti obecního domku čp. 16.

Další záznamy si můžete volně prohlédnout na výše uvedených stránkách. 

Martin Hůrka, historik OMPV