(Martin HŮRKA, Přírodní pohromy za Rakouska-Uherska, Mochovský zpravodaj, 2023, roč. 17, č. 4, s. 84-86)

Přírodní pohromy se nevyhýbaly ani našemu kraji, ač Mochov leží v poměrně příznivé oblasti z hlediska potenciálních škod působených řáděním přírodních živlů. Sesuvy půdy tu nehrozí, sněhové kalamity (většinou) také ne, zemětřesení též (snad) ne, o sopečné činnosti ani nemluvě. Největším nebezpečím pro Mochov byly prudké a vydatné deště, které způsobovaly rychlé povodňové vlny na potoce Výmola, případně výskyt krupobití a škod způsobených větrem. Oblastní muzeum Praha-východ se sídlem v Brandýse nad Labem se v současnosti chystá mj. na výzkumu historických povodní v regionu, tj. kromě drobnějších vodních toků především na řece Labi (v oblasti brandýského Polabí) a na našem potoce Výmola.

Zdrojem pro podobná pátrání jsou obecní, farní či osobní kroniky, matriční záznamy o úmrtích, ale také různé dokumenty vzniklé při vypořádávání se škodami nebo při jejich prostém soupisu. Na povodně upomínají rovněž povodňové značky nacházející se přímo v terénu. Pro druhou polovinu 19. a první polovinu 20. století jsou zajímavé i různé novinové zprávy. A právě ty se stanou základem našeho dnešního čtení. Současně se neomezíme jen na povodně, zůstaneme však ještě v době existence Rakouska-Uherska (tj. před rokem 1918).

Krátce po povodni roku 1889 referuje o situaci na Českobrodsku (především na Šembeře a na Výmole) dopis do celostátního periodika Národní listy. Postiženo bylo mnoho obcí a „…zle řádila voda také ve Škvorci, dále v Tuklatech, kde vnikla do stavení p. V. Hladíka, v Tlustovousech, Kozovazech, ve Vykáni a Mochově.“ Někdy voda stoupala pomalu, takže noviny stíhaly obyvatele varovat (ukázka je z počátku února 1893): „Nebezpečí povodně blíží se každým dnem. Voda v řekách přestoupila vesměs svůj normální stav. Nastalá obleva zdá se, že potrvá. Labe nevystoupilo dosud ze břehů, ale očekává se tak s jistotou nejbližší den. Led na řece se dosud nepohnul. Poboční přítoky Labe, jako Tejnický potok a Výmola rozlily se široce po polích a lukách a pustoší vše, co jim stojí v cestě. Obec Mochov, Císařskou Kuchyni a Sedlčánky voda podplavila. Na mnoha místech lávky jsou strhány…“

Škody způsobené krupobitím se objevovaly v lokálním měřítku často, např. roku 1899 list Národní politika přináší tuto zprávu: „Prudká vichřice a krupobití řádilo u Brandýsa nad Labem, Čelákovic a Českého Brodu, zejména u Počernic a Nehvizd, Jiren, Horoušan, Vyšerovic, Mochova, Tlustovous, Vykáně, Bříství, Černíků, Břežan, Tuklat, Ouval, Tismice, Chrásti atd. Obilí je poraženo, sena zbahněna, z příkopů voda do polí se rozlila a na řepě, bramborách i obilí velké škody způsobila. Na několika místech blesk udeřil. Chudší lidé naříkají na stále horšící se časy, nedostatek práce a výdělku a rostoucí bídu.“

Roku 1908 se v českobrodských regionálních novinách Naše Hlasy objevila statistická zpráva, která udávala, že všech 12 pojišťoven, které tehdy v Čechách poskytovaly služby zvýšilo „krupobitní prémie“, tj. cenu pojištění proti škodám způsobených kroupami, a to z důvodu, že prodělávají. Následuje výčet obcí v regionu, které mají sazbu u některých druhů přírodních pohrom ještě o něco zvýšenou (kvůli větší rizikovosti) – mezi těmito obcemi nalezneme i Mochov.

S kroupami přicházel často ruku v ruce vítr: „Větrná smršť přeletěla 6. dubna [1914] o půl 2. odpoledne přes naši krajinu a ledakde snesla střechu (ve Zvěřínku, v Pístech) a vyvrátila stromy… Z Břístve se nám píše: První jarní bouře snesla se nad naší krajinou polabskou v pondělí dne 6. toho měsíce po jedné hodině odpoledne. Bouře provázena větrnou smrští a kroupami řádila zle v některých obcích. Ve Vestci, Mochově, Bříství, Přerově, Nehvizdech aj. mnoho střech bylo poroucháno, mnoho oken, zejména na západní straně, bylo roztlučeno, ploty odneseny, zdě a štíty utrhány, stromy zpřelámány, vrata vyvracena. V mochovském cukrovaru rozjel se větrem hnaný železniční vůz a vyrazil vrata finančními orgány zapečetěná, nic neohlížeje se na to, že se může dostati v rozpor s paragrafy trestního zákona.“Mochovští se museli mít při bouřkách na pozoru pochopitelně i před blesky: „Minulého pátku 17. července [1903] snesla se po páté hodině strašná bouře nad Bříství a Přerovem, při níž i několikráte uhodilo. Kamenný kříž, který letošního roku obec břístevská postavila do polí na rozcestí, úderem hromu byl roztříštěn a topol na nedaleké zahradě sražen k zemi. Mezi Přerovem a Semicemi skrývalo se právě několik lidí pod borovicí, když jel kolem po silnici povoz pekaře z Mochova. Rychle opustili ono místo a sedali na povoz, když tu právě sjel blesk přímo do oné borovice, kterou roztříštil až k zemi. Leknutím téměř omráčeni děkovali všichni té okolnosti, kterouž od jisté smrti byli zachráněni.“ O rok později udeřil blesk přímo v Mochově: „…Také v Mochově byla silná bouře a blesk udeřil do obytného stavení p. Františka Erbena č. 41, ve světnici v stropě vyvrtal 5 děr, v kuchyni otvor ¾ m dlouhý a ¼ m široký, do pokoje vedoucí dveře roztříštil a na drobné cáry rozmetal, těmi třískami okna vytloukl, skříň skleněnou rozbil, záclony rozdrásal, ve střeše 2 díry prorazil a štít po celé délce poboural.“

Prameny a literatura:

• Povodeň v Českobrodsku, Národní listy, 1889, roč. 29, č. 167 z 19. června.
• Nebezpečí povodně, Naše Hlasy, 1893, roč. 13, č. 3 z 5. února.
• Živelní pohromy, Národní politika, 1899, roč. 17, č. 197 z 18. července.
• Řádění blesku, Naše Hlasy, 1903, roč. 23, č. 30 z 26. července.
• Časná bouře s krupobitím, Naše Hlasy, 1904, roč. 24, č. 18 z 1. května.
• Páté přes deváté, Naše Hlasy, 1908, roč. 28, č. 14 z 4. dubna.
• Větrná smršť, Naše Hlasy, 1914, roč. 34, č. 15 z 11. dubna.

Foto: Dvůr A. Navrátila čp. 167 při povodni 13. března 1940 (archiv Marie Chrastilové).