(Jan KUŽNÍK, Sklep v Říčanech vydává 600 let starou záhadu. Poklad ukrytý před Žižkou, Idnes Technet, 12. dubna 2018)

Do toho hrnečku se vešly veškeré rodinné úspory. Proč je majitel do svého sklepa ukryl, nevíme jistě. Jisté ovšem je, že už si je nikdy neužil. Na denní světlo se stovky pražských grošů dostaly až po 600 letech, kdy doslova vypadly na nového majitele domu na náměstí v Říčanech u Prahy.

Více viz zde: www.idnes.cz/technet/veda/ricany-poklad-prazsky-gros-skaba-namesti-tgm-ricany-ricany-u-prahy.A180411_135015_veda_kuz

(Jan KUŽNÍK - Martin HŮRKA, Vše, co v Praze obdivujete, je odtud. Lom dal městu kámen, hrdinům úkryt, Idnes Technet, 7. června 2018)

Velislav je povozník, Duchek zase lamač. Pracují kolem lomů v Nehvizdech, kousek od Prahy. Píše se 14. století. Právě odsud pochází velká část pískovce pro svatovítskou katedrálu a další pražské stavby. Během druhé světové války nedaleko seskočili parašutisté výsadku Anthropoid a je to i místo, kde dodnes najdete překrásné zkameněliny z období druhohor.

Více viz zde: www.idnes.cz/technet/veda/nehvizdsky-lom-nehvizdy-piskovec-kamen-nehvizdy-anthropoid-zkameneliny.A180510_104452_veda_kuz

Foto: Zkamenělé čeřiny původně mělkého mořského písčitého dna (M. Hůrka, 2016).

(Martin HŮRKA, Třicetiletá válka aneb švédský tábor u Staré Boleslavi, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, leden 2021, s. 16)

Před více než 400 lety začala nejstrašnější válka v našich dějinách – válka třicetiletá (1618-1648). Příběh této dlouhé a kruté války je pestrý. Netvoří ho jen známá pražská defenestrace (1618), bitva na Bílé hoře (1620) nebo poprava sedmadvaceti „českých pánů“ na Staroměstském náměstí v Praze (1621). Válečné události se několikrát přímo dotkly našeho dnešního dvojměstí i jejího bezprostředního okolí, a vždy šlo o pořádný dotek.

Skutečná rána pro zdejší region přišla v letech 1639/1640, kdy nepřátelská vojska způsobila během půlročního pobytu nevratné škody a nenahraditelné ztráty. U Staré Boleslavi vyrostl vojenský tábor, který obývalo několik tisíc osob – nejen vojáků, ale i vojenského trénu (řemeslníků, markytánek, vozků, rodin vojáků, prostitutek a dalších lidí). Rudolfínský renezanční Brandýs s celou řadou architektonických i technických vymožeností své doby prakticky zanikl, i Stará Boleslav skončila těžce poškozena.

Vojenský tábor ve Staré Boleslavi sloužil jako jeden z hlavních opěrných bodů Švédů v Čechách pro přečkání zimy 1639/1640. Byl součástí labské linie, na které se švédský generál Johan Banér „zakopal“ (kromě Staré Boleslavi s předmostím v Brandýse nad Labem byly dalšími opěrnými lokalitami např. Litoměřice, Mělník nebo Hradec Králové).

Polabí, které bylo pro své zdroje vyhledávaným cílem všech válčících stran bez rozdílu, trpělo zejména ve 30. a 40. letech 17. století prakticky neustále. V archivech nacházíme stále nové a nové, dosud neznámé, písemné zprávy o tehdejších „loupeživých“ nájezdech větších či menších vojenských oddílů. Zde jen malá ukázka:

• VYŠEHOŘOVICE, cca 30. léta 17. století ?: „Něco se [v ní] rolí nachází, ale že ta ves z gruntu od Polákův vypálena j[es]t a lidé v ní zmordovaný, jak sousedský, tak i zádušní roli ladem spuštěné leží.“ (Národní archiv, Archiv pražského arcibiskupství, sign. B 41/4, Liber proventuum parochialium III)
• NEHVÍZDKY, zima 1635/1636. Tvrz a dvůr poničen domácími vojáky: „Dvůr nehvízdskej ležíce na něm mnoho týhodnův dva regimenty rejtarstva vrata a dveře v něm popálili, šindele díl ze stodol na boudy a z tvrze též všecken votrhaly...“ (Národní archiv, Stará manipulace, kt. č. 1223, inv. č. 1697, sign. K 118/29)
• ČELÁKOVICE, 1639-1640. Domy v městečku pobořeny, takto získaný stavební materiál a dříví bylo „do šanců k Staré Boleslavi splaveno“ (SOkA Praha-východ, Archiv města Čelákovice, Radní manuál z roku 1665, s. 103)
• MOCHOV, zima 1642/1643: „Veliká škoda na obilí, senech, slámách a jinšími hospodářskými věcmi, co jsme sobě kde schovali a před soldáty zůstalo to nám! Vyhledali, pobrali! Kdejaký pant s okny vytloukají, dříví a cokoliv najdou, pálí a škodu činí, obzvláštně pak v příbytku mém, totiž v hospodě, co jsem kde schovaného měl, vyhledajíce.“ (Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 1697, sign. K118/33)

Hledat stopy třicetileté války lze nejen v badatelnách archivů, ale i v terénu. Byť se jich „venku“ zachovalo poměrně málo, přesto jsou. O čem asi svědčí opálené zdivo severní stěny čelákovického kostela? Co hlásá nápis na zvonu v Mečeříži?

Chcete se dovědět více? Jak to bylo s uniformami? Byla švédská armáda opravdu „švédská“? Jak vypadal jejich tábor? Co se stalo s obyvateli našeho kraje? Nasaďte roušku a vyrazte do muzea!

Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi ve spolupráci s Petrem Encem ze zdejšího zámku přichystalo výstavu „Třicetiletá válka“ s podtitulem „Švédský tábor u Staré Boleslavi 1639-1640“.

Na výstavě jsou kromě maket a kopií k vidění dobové originály nalezené při archeologických výzkumech proběhlých na ploše staroboleslavského tábora jak v nedávné době, tak i při regulaci Labe ve 30. letech 20. století. Nejtěžším exponátem je věrná replika téměř 800 kg vážícího děla z roku 1645, jehož transport do muzea musela kvůli bezpečnosti dopravy jistit vozidla městské policie.

(Martin HŮRKA, Dvůr Johany Griemillerové, Jenštejnský občasník, červen 2021, s. 8)

V předbělohorské době (před rokem 1620) v polabských vsích často narážíme na přítomnost různě „privilegovaných“ osob vlastnících poddanské dvory. „Privilegovanými“ osobami míním měšťany, příslušníky nižší šlechty, svobodníky apod. Tyto osoby, byť ve vesnicích vlastnily poddanské usedlosti, sami poddanými nebyly. Jenštejn je zajímavý tím, že v relativně malé vísce poddanské usedlosti vlastněné „privilegovanými“ byly hned tři, a to dnešní čp. 28, čp. 22 a krátce i čp. 21. Kromě výše uvedených poddanských dvorů se zde mimo intravilán vsi nacházel také svobodný dvůr Vřísek, za jehož asi nejvýznamnějšího majitele můžeme považovat Václava Holce z Květnice (2. polovina 15. století), který pocházel z původně pražského měšťanského rodu. Jenštejn byl v předbělohorské době zjevně velmi atraktivním místem, které poskytovalo příležitosti a lákalo lidi z různých sociálních vrstev.

Ještě před nedávnem čněla v místě výjezdu ze zahrady čp. 22 do polí v celistvosti pozdně gotická brána (tj. brána vystavěná patrně v 16. století). Pokud brána stála na svém původním místě, a zdá se, že ano, lze se opatrně domnívat, že parcelace historického jádra Jenštejna přežila zničení vsi za třicetileté války (1618-1648). Unikátní půlkruhová ves s radiální parcelací usedlostí včetně polí v úrodné zemědělské krajině tedy odráží stav, který zde panoval již v době předbělohorské (před rokem 1620).

Pojďme nahlédnout do dob dávno minulých, do života majitelů jednoho z velkých jenštejnských dvorů. Vybírám dvůr čp. 28 v samém východním rohu místní návsi. Nejstarší záznam se váže k roku 1589, kdy dvůr vlastnila Johanka Griemillerová z Vladoře. Její manžel Kašpar Griemiller z Třebska a na Lysolajích toho roku žádal českou královskou komoru (majitel brandýského panství), aby jeho žena mohla prodat svůj dvůr „ve vsi Jenštejně jej paní Kateřině Polehradský [tj. Poleradský] z Vladoře, sestře svý, najdouce jí osiřelou býti, aby se měla kde s dítětem svým shrnouti...“. Majitelka jenštejnského dvora hodlala vypomoci své sestře v obtížné životní situaci tím, že jí poskytne bydlení a zajistí zdroj příjmů. Usedlost byla zřejmě v dobrém, obyvatelném stavu, neboť Kašpar Griemiller dále sděluje, že „manželka má na témž gruntu byt svůj jest jměla a ještě až posavad má.“ Griemillerova rodina musela o schválení prodeje dvora požádat právě z důvodu, že se jednalo o dvůr poddanský (který tak fakticky patřil brandýskému komornímu panství, jež jej dědičně pronajímalo).

Česká komora si vyžádala vyjádření správy brandýského panství. Hejtman Jan Cingulín v odpovědi upozorňuje, že se jedná o poddanský poplatný dvůr, a že „když kdo tak stavu rytířského mezi poddaný Jeho Milosti Císařský se dostává, řídko kdy s nimi buď poplatkové, časem i roboty za roveň se vykonávají, nýbrž před jinými vší svobody užívati chtějí...“. Narážel na skutečnost, že sebevědomí a možnosti, jak prosazovat své zájmy, byly u „privilegovaných“ bezesporu vyšší než u sedláků. Jelikož často nacházeli uplatnění v městské, panské či státní správě jako úředníci, bylo pro ně vzdělání samozřejmostí. Vzdělání, ale i sociální kontakty byly u těchto vrstev velmi rozvinuty. Ač tedy byl poddanský statek statkem s pevně stanovenými povinnostmi (zejména pravidelné peněžní platby, odvod naturálií, pracovní robotní povinnost), měšťané nebo nižší šlechtici zvyklí na své svobody, se dříve nebo později snažili z těchto povinností vyvázat.

Převod statku na sestru patrně buď nebyl schválen, nebo nebyl dotažen do konce z jiného důvodu. O dva roky později totiž Johana Griemillerová svůj statek prodala Jiřímu Hradeckému z Bukovska. Tehdy, roku 1591, se z listu brandýského důchodního písaře Pavla Matějíčka, dozvídáme bližší podrobnosti o historii daného majetku. Píše, že již v dobách, kdy hrad a ves Jenštejn vlastnil Jan Dobřichovský z Dobřichova (tj. až do 80. let 16. století), tento grunt „lidem stavu rytířského v držení jsou bejval“. A stejně jako brandýský hejtman naráží na nebezpečí, které plyne z držby poddanských statků v rukou nižší šlechty.

Buď jak buď, nižší šlechtici, měšťané a další privilegované vrstvy se tu a tam k poddanským majetkům dostávali. Často je paradoxně získávali přímo od panské správy jako odměnu za pro panství vykonané služby či jako současní i bývalí panští úředníci.

Jen malý exkurz na závěr. S jenštejnskými Griemillerovými byl příbuzensky spojen alchymista Jaroš Griemiller z Třebska, autor česky psaného rukopisu z roku 1578, který před nedávnem vyšel edičně pod názvem „Rosarium philosophorum. Růženná zahrada filozofská“.

Prameny a literatura:

•  Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 276, sign. B 94/119 (prodej dvora J. Griemillerové v Jenštejně, 1589-1591).
• PRÁŠEK J. V.: Brandejs nad Labem. Město, panství i okres, 3. díl, Brandýs n. L. 1913, s. 102n.